A máme tady další z řady doom metalových kapel, na které naše kotlina co do počtu chudá rozhodně není. Při poslechu podobně orientovaných českých spolků pomalu nabývám dojmu, že většinu z nich pojí navíc stejná vize, jak by hudba takto žánrově orientovaná měla znít. Pro budoucí snazší orientaci bych navrhl zavedení pojmu „československý doom“. O tom, že s kvantitou přichází často také mnoho nekvality, sporu rozhodně není. Ač ze sebe nechci dělat žádného znalce, mohu zodpovědně říci, že pokaždé, když vložím CD takovéto kapely do přehrávače a zaslechnu prvních pár tónů, dokážu už si poměrně přesně představit, o čem celé bude. Všechny se totiž nesou v téměř navlas stejném rytmu, jemuž dominuje výrazně vytažený virbl. Mezi poklidnější pasáže jsou vložené krátké, maximálně dvacetivteřinové výpady, které jsou tažené výlučně hluboce skřehotajícím zpěvem. Syntetický zvuk kláves poletuje kdesi daleko, připomínaje zpěv ptáčků. Dalším pojítkem a korunou na tom všem obvykle bývá také zpravidla ne zrovna na výbornou zvládnutý zvuk.

Po tom, co jsem napsal v úvodu, by se mohlo zdát, že už ani nemusím pokračovat. Ale přestože si výše zmíněných klišé při poslechu „Call the Rain“ užijete do sytosti, pokusím se vám nastínit, co vám je tato kapela schopna nabídnout navíc. V první skladbě „From Dusk Till Dawn“ toho, stejně jako u „4U“, mnoho nebude. Nosný riff je zde místy střídán s hysteričtějšími výpady vedenými mužským chrčením a do toho všechno občas pronikne klidným pozadím doprovozený ženský zpěv. Ani dvojka „Doom Theatre“ neoplývá nijakou zvláštností. Od ostatních skladeb se kromě svého využití jako doprovod k videu (multimediální stopě CD) neliší téměř v ničem.

To ve čtvrté „Zimní květině“ už rozdíl najdeme. Ne že bychom opustili žánrové vody „československého doomu“, ale i takové maličkosti, jako je větší prostor pro ženský (resp. mužský čistý) zpěv v refrénu, mohou udělat své. Rovněž pátá „Dream Way“ patří na tomto albu mezi ty vydařenější, i když ze zavedeného konceptu opět příliš nevybočuje. Dostatek prostoru dostala zastupitelka něžného pohlaví za mikrofonem také v následujících „In Nomine“ respektive „Last Wish“. Zatímco v jemnějších pasážích toto zařazení neurazí, v refrému „In Nomine“ působí její slabý hlásek trochu trapně. Až v titulní „Call The Rain“, tedy předposlední kompozici na albu, nacházím alespoň náznak toho, co doom metal dělá doom metalem, tedy občasný nesmělý pokus o vyvolání pocitů melancholie. V podobném duchu je vedena také „bonusová“ skladba „Skyline From Silence“. Mluvím-li tady však o snaze o atmosféru, mám na mysli opravdu jen snahu, neboť ani jedna z těchto skladeb ve mne skutečně nějaký silnější pocit nevyvolala.

Závěr patří konstatování, které z mých předešlých slov víceméně vyplývá. Průměrná deska zaslouží průměrné hodnocení. Ač jsem si „Call The Rain“ pouštěl opravdu mnohokrát, nic, co by svědčilo o alespoň lehké nadprůměrnosti, jsem nenašel...